Některá auta vás překvapí tím, jak málo pijí, zatímco u jiných se tankuje častěji, než by vás těšilo. Když se řeší spotřeba benzínu na 100 km, čísla nejsou jen suchá statistika – na výdajích za palivo stojí i padá rodinný rozpočet, chuť jezdit a občas i to, jestli auto vůbec dává smysl. Divili byste se, kolik řidičů skutečně řeší každý litr. Spotřeba ale není jen o technice nebo sešlápnutém plynu. Lví podíl hrají i drobnosti, kterým spousta lidí upřímně nepřikládá váhu. Ukáže se, proč stejný model s různým řidičem na stejné trase zvládne ujet i o dva litry na stovku s odlišnou žízní. Není to magie, ale fyzika, chytré triky a hlavně trochu selského rozumu.
Tahle veličina je základ, když se bavíme o provozních nákladech auta. Udává, kolik litrů paliva spálíte, abyste ujeli stovku kilometrů. Číslo, které najdete v brožuře, ale často v běžném provozu vůbec neuvidíte. Katalogová data se měří podle přísných, ale hodně laboratorních norem – starší podle NEDC, novější od roku 2017 hlavně podle WLTP. A tam jezdí auta v ideálních podmínkách: lehké noze, bez kopců, bez zbytečné zátěže. Realita? Ten samý vůz má běžně o půl až dva litry navrch. Topíte, klimatizujete, svištíte po dálnici, stojíte v zácpě, vezete rodinu, skládáte kola, nebo prostě milujete dynamiku. Každý prvek má svojí daň. Dobře to vidíte na městské jízdě, kde klidně nadskočíte i o padesát procent oproti pohledu do tabulky. Web Spritmonitor shromažďuje skutečné spotřeby podle řidičů – a čísla bývají realistickým vodítkem, když chcete vědět, na co se připravit. Výsledky tu bývají konkrétní a často jsou rozdělené i podle způsobu jízdy, kombinace města a dálnice, případně verze auta. Takže jestli váháte nad koupí a zajímá vás, kolik opravdu projede váš vyhlédnutý kousek, nebojte se projít zkušenosti přímo majitelů. Máte daleko lepší šanci zjistit pravdivá data než z papírových údajů od výrobce.
Řekněme si to na rovinu: styl jízdy má někdy větší vliv než to, jaký motor pod kapotou vlastně vrčí. Rychlost je jasná – čím rychleji jedete, tím víc paliva spálíte. Rozdíl mezi jízdou po dálnici na povolených 130 km/h a jízdou přes 160 km/h klidně udělá dva litry na sto navíc. Nevěříte? Stačí pár aut a projet základní trasu v reálných podmínkách. Největší skok obvykle přijde v rychlostech nad 110 km/h; dálniční aerodynamický odpor roste vážně dramaticky. Stejně výrazně se spotřeba zvyšuje, když auto dlouho stojí a rozjíždí se: typický městský provoz. Tam, kde jezdíte kratší trasy, motor ani nestihne pořádně zahřát. Hned po startu bývá nejvyšší žízeň – moderní agregáty to sice zlepšují, ale kouzlo to není. Nemalou roli hraje i technický stav: například starý ucpaný vzduchový filtr může zvednout apetit o půllitru, nedohoněné gumy taky. Málo kdo tuší, jak velkou roli mají i otevřená okénka nebo střešní box. Jsou to drobnosti, které vezmou klidně i litr navíc hlavně ve vyšších rychlostech.
Chcete-li mít co nejnižší spotřebu, hraje svou roli i to, jak často brzdíte nebo zbytečně zrychlujete. Dynamická jízda znamená, že často „dáváte plnej“ a intenzivně brzdíte. Dochází tak ke zbytečné ztrátě kinetické energie, kterou platíte z kapsy pokaždé, když znovu zrychlujete. Další překvapení jsou podmínky jako počasí – v zimě stoupá spotřeba až o dvacet procent, protože motor potřebuje více energie na zahřátí, a jízda na mokru znamená vyšší valivý odpor. Tady jsou faktory, které nejvíc ovlivňují spotřebu, v přehledné tabulce:
| Faktor | Dopad na spotřebu |
|---|---|
| Rychlost nad 110 km/h | +1 až 2 litry/100 km |
| Kratší trasy, studený motor | +0,5 až 1 litr/100 km |
| Nesprávně nahuštěné pneu | +0,3 až 0,5 litru/100 km |
| Klimatizace / topení | +0,2 až 1 litr/100 km |
| Střešní box/břemeno | +1 litr/100 km i více |
Jestli vás zajímá rozdíl mezi jednotlivými typy pohonů, je fér si srovnat: malý tříválec v městském provozu občas překvapí úsporností, ale na delší štreky je na tom lépe atmosférická šestnáctistovka nebo diesel. Automaty proti manuálu bývají už dnes v úspornosti vyrovnané – u starších ročníků, kde je automat konstruovaný hlavně pro pohodlí, si ale připravte peněženku.
Ono papírové číslo v katalogu vypadá lákavě, ale když chcete vědět, kolik opravdu spotřebujete, nemusíte hádat. Zkušenosti českých řidičů jsou k nezaplacení. Typický hatchback, jako je Škoda Fabia s 1,0 TSI, ve městě najede za 6,0–6,5 litru, v kombinaci zvládne 5,2–5,7. To samé auto na dálnici s klimatizací si vezme i k sedmi litrům. Podobný motor v Hyundai i30 už často ukáže metry nad šesti i na okreskách, hlavně když jezdíte dynamicky.
U větších aut je spotřeba úměrná hmotnosti i výkonu. Octavia s dvoulitrovým benzínem poskočí o litr až litr a půl. Téměř legendární atmosférické motory 1.6 MPI v dnešní Fabii III zvládnou město kolem 7,5 l/100 km, na okreskách není nemožné jet i okolo 6,0 – pokud máte lehkou nohu a netaháte těžký náklad.
Extrémní hodnoty? Třeba oblíbené SUV jako Hyundai Tucson nebo Škoda Kodiaq osazené benzínovým motorem TSI běžně překračují sedmilitrovou hranici i v kombinovaném režimu. U litrových tříválců to v reálu často bývá víc, než slibuje výrobce – hlavně v kopcovitém terénu nebo plně naloženo.
Podle dat z aplikací spravujících spotřebu ve střední Evropě je v roce 2025 průměrná spotřeba osobního auta na benzín v Česku přibližně 6,7 litrů na 100 km (auta z let 2015–2023). Starší vozy se pohybují klidně mezi 7–8 litry. U nových mildhybridů a plug-in hybridů někdy najdete působivých 4,5–5,2 l/100 km, hlavně s častým dobíjením a v městské dopravě. S přibývajícími roky však i hybridy ukazují vyšší čísla, pokud baterka už není v nejlepší kondici nebo nevyužíváte regeneraci brzd spojenou s elektromotorem.
Chcete jezdit levněji? Stačí pár změn v návycích. Tím nejzákladnějším je udržovat plynulost jízdy – ať už jezdíte hlavně ve městě, nebo brázdíte regionální silnice. Brzdit a zase zrychlovat? Každé zpomalení, kde to není nutné, znamená ztracenou energii a vyšší spotřebu. Zkuste předvídat, pouštět nohu z plynu s předstihem a využívat setrvačnosti.
Pokud jste fanoušek technických inovací, sledujte spotřebu pomocí palubního počítače. Učet vám dá, kolik najezdíte meziměsíčně a kde děláte chyby – nejde o šmírování, ale o kontrolu vlastního stylu.
Pokud tankujete v horku, dopřejte autu odstát pár minut; horký benzín se více odpařuje už při plnění, což snižuje přesnost počítání spotřeby.
Na obzoru už teď svítí technologie, které mají za cíl snižovat spotřebu na minimum. V hybridních a plug-in hybridních autech už dnes rekuperujete brzdnou energii. Systémy start-stop sice mnohé řidiče štvou, ale ve městě opravdu pomáhají snížit plýtvání, hlavně pokud se často stojí na semaforech.
Stále častěji se objevují i tak zvaně „semi-autonomní“ asistenční systémy, co samy optimalizují jízdu, poznávají trasu i styl provozu a umí předvídat topografii silnice. Třeba nová generace vozu Toyota Prius umí předvídat, že přijíždíte k městu, a sama přizpůsobí režim motoru na co nejúspornější. Velký rozdíl dělají také novější převodovky s inteligentním řazením, které poznají, kdy jet na volnoběh nebo využívat motorovou brzdu místo klasického brzdění.
Samotná vize přepravy v roce 2030? Dost možná bude „spotřeba na 100 km“ už překonaná veličina. Elektromobilita roste, i když v Česku pomaleji než v západní Evropě. I u elektrických aut se sleduje obdobně „spotřeba v kWh na sto kilometrů“. Ale pro běžné benzínové a hybridní motory tu budou rady, jak jezdit levněji, pořád stejně aktuální. Je to o každodenním rozhodnutí – a o tom, že tichý souboj s palivovou pistolí nemusí být ztracený.
