Plácnete ráno v Brně do kapsy klíče, rozhlédnete se po parkovišti a zjišťujete, jestli tohle černé SUV patří sousedovi, nebo jestli je to konečně vaše vysněná novinka z inzerátu. Zeptat se kolemjdoucích často nestačí, ti vám většinou řeknou jen značku, maximálně že "to je nějakej Volkswagen". Ale jak přesně poznat, s čím vlastně stojíte tváří v tvář? Některé typy aut jsou zaměnitelné jak rohlíky v samoobsluze, jiné mají drobnosti, které laikovi snadno uniknou. Chcete si jednou pro vždy zapamatovat hlavní triky, podle kterých poznáte typ auta na první dobrou, a při případném nákupu nešlápnout vedle?
Když se na to podíváme z nadhledu, aut je na ulici fakt hodně druhů, ale úplný základ stojí na pár jasných bodech. První je karoserie, druhý značka a model, třetí detaily výbavy, a až pak se pouštíme do jemností. Velkou roli hraje i stáří auta: moderní vozy mají často design, který vychází napříč modely stejné značky (mluvíme třeba o tzv. rodinné tváři Škody nebo BMW). Autíčkáři často podle tvaru okna nebo světlometu trefí značku i model na tři metry z rychlíku, ale jak na to, když nejste chodící encyklopedie? Existují jasné znaky, na kterých můžete stavět i vy.
Začněte karoserií. Je auto krátké a vysoké – spíš městský hatchback? Delší se splývavou zádí – to bude sedan nebo liftback. Z profilu výrazně vyšší a masivnější stavba s robustními blatníky napovídá SUV. Je střídmý pas, sportovní tvary a blízkost k zemi? Tam bude něco jako kupé. Typický kombík poznáte podle natažené střechy až nad zadek a velkorysého zavazadlového prostoru. Ano, i mezi hatchbackem a kombíkem bývá někdy ostrá hrana, hlavně v nižších třídách, ale právě délka střechy a podlouhlá zadní část mnohé napoví. Kdo si nejste jistí, mrtněte na zadní víko – u většiny aut bývá název modelu, třeba Octavia, Fabia, Mondeo, Golf. Pozor, někteří majitelé je s oblibou sundávají kvůli designu, takže ne vždy je to stoprocentní stopa.
Hodně napoví i maska chladiče. BMW má ledvinky, Audi mřížku single frame, Škoda poslední roky kliky ve tvaru lichoběžníku a Citroëny zase dvojitou linku. Předek auta bývá často hlavní podpis značky. Boční linie dávají vodítko, ale pokud je vůz starší nebo prošel tunningem, musíte koukat i na detaily – logo výrobce (triumf v kolečku, třeba), typická světla, i tvar klik dveří.
Někdy pomůže i pouhý zvuk motoru nebo startovací animation palubního počítače – ale tohle už je opravdová vyšší dívčí. Vytrénovaný ucho pozná dieselovou škodovku od benzínového Fordu na volnoběh, běžný smrtelník si ale obvykle vystačí se zrakem. Pro ještě lepší identifikaci přijdou vhod internetové databáze – zadáte SPZ nebo VIN a dostanete přesný typ auta i s fotkami.
Pokud si chcete připadat jako někdo, kdo na parkovišti trefí auto podle detailu kapoty, začněte značkami, které mají jasně vyhraněnou identitu. Například Mercedes-Benz má na přední části vždy hvězdu – buď přímo na mřížce nebo na kapotě. Pokud uvidíte tři pruhy, je to BMW. Dvě podlouhlé světla spojená v jeden pás? Tak to bude nejspíš nějaké nové Porsche nebo elektrický Volkswagen.
Vyplatí se znát i způsob značení modelů. VW Passat nebo Golf mají zpravidla na zádi rozložený nápis, zatímco třeba Ford Focus má logo nad SPZ. Některé značky (např. Renault) často používají jednu výraznou masku napříč celým portfoliem. Škoda měla tradičně znaky jak na předku, tak na zádi, ale poslední modely mají už nápis "Škoda" místo znaku, jednoduché a nepřehlédnutelné.
Všimli jste si, že i tvary zadních světel jsou dnes pro každého výrobce jiné? Hyundai i30 má světla zahnutá až do boku, u Tesly modelů najdeme ostré, úzké pásky. Když projdete parkoviště, zvlášť u novějších modelů, poznáte modely během chvíle. Straší vozy (třeba z osmdesátek) byly často zaměnitelnější.
Některá označení jsou zavádějící – například Passat sedan a Passat kombi vypadají po předku skoro stejně, skutečný rozdíl je ve střihu zadní části a velikosti kufru. Univerzální tip zní: všimněte si proporcí – krátší zadní převis, to bude hatchback, dlouhý převis znamená kombík nebo velký sedan.
Jedním z faktů, co lidé často přehlíží, je barva detailů – například sportovní verze obvykle mají větší výfuk, jiný tvar nárazníku anebo specifické lišty na prazích (kupříkladu Ford ST nebo BMW M). Zadní okénko trojúhelníkového tvaru najdete hlavně u japonských vozů devadesátých let. A kruhové světlomety? Ty dříve používalo MINI nebo starší Mercedesy.
Pokud se zapotíte u rozlišování například mezi Hyundaiem a Kii, podívejte se na znak: Hyundai má stylizované H v oválu, KIA má dnes písmena bez oválu, pěkně roztažená. Poznat auto čistě podle tvaru masky je tak trochu sport, co vás bude bavit, i když s tím nebudete mít každý den práci.
Někdy nemáte možnost prohlédnout si auto zvenku, ale sednete dovnitř – je to úžasná možnost, jak poznat typ a model. Začněte volantem: logo výrobce je většinou přímo ve středu. Některé značky (například Peugeot) mají speciální tvar volantu nebo netradiční rozložení páček a tlačítek, což hned odhalí značku. Palubní deska BMW je opticky natočená lehce k řidiči, Škoda hodně sází na jednoduché linie, Tesla zase kraluje velkému centrálnímu displeji bez tlačítek. Originální řešení najdete také u Citroënu s "plovoucím" displejem nebo u Mercedesu, který kombinuje digitální panel s klasickými prvky.
Typ auta vám napoví i zvuk zavření dveří – prémiové značky jsou pověstné hutným, tlumeným zvukem, což bývá znak poctivé izolace. U levnějších aut typicky uslyšíte "cvaknutí", někdy až tenčí kusy plechu. Všimněte si, jak fungují zrcátka – některé značky mají elektromechanický posun (většinou dražší modely), jiné klasickou "páčku". Výplň dveří, použité materiály a způsob ovládání klimatizace mají často své typické signatury. Pokud už před sebou máte otevřenou kapotu, mrkněte na motor – starší koncernové vozy VW mají jasné černé kryty, zatímco třeba Opel už od pohledu poznáte podle loga na motoru.
Specifické znaky v interiéru, například "plovoucí" displej u nejnovějších Renaultů nebo obří kulatá tlačítka na palubce starých Fiatů, jsou vždy vodítko. Pokud vlastníte auto s bezklíčovým startem, nemáte tlačítko pod volantem jako většina, ale třeba nahoře na palubce (Citroën) nebo na středovém tunelu (Ford Mustang). Stejně tak u japonských aut hledejte jednoduchost, Švédové dávají důraz na čistý design (Volvo) a Francouzi rádi experimentují.
Další tip? Multifunkční displej – design a rozložení menu jsou unikátní pro každou značku. Opravdu raritní jsou digitální přístrojové štíty v novém Mercedesu, zato ve starších Mazdách najdete klasické mechanické budíky. V interiéru můžete rozeznat i moderní technologie: Audi má "virtual cockpit", Citroën Cactus zase známý pro minimalistické ovladače a originální materiály na dveřích. Všimněte si i sedadel – jednoduchá, robustní a hranatá najdete v Toyotě Land Cruiser, elegantně tvarovaná a sportovní zase v BMW M sérii.
Kdo je zkoumavější, pozná typ auta třeba podle detailu ovládání tempomatu, pozice ruční brzdy (mechanická nebo elektronická), a také podle tvaru hlavového opěrky nebo podsvícení tlačítek. Kombinací těchto detailů poznáte modely až překvapivě přesně – někdy i když jsou loga z auta odstraněná nebo zakrytá.
Chcete poznat auto, i když z něj není vidět ani logo? Zaměřte se na všimavost a souvislosti. Tady je pár konkrétních tipů:
Vyplatí se taky mít po ruce mobil s aplikací Shazam for cars – stačí vyfotit předek nebo zadek vozu a většina dobrých app vám najde přesný model a typ. Pokud se pohybujete blízko parkoviště velkého obchodního centra, všimněte si, která auta převládají: v Česku dominuje Škoda Octavia, Karoq, časem dorůstá popularitu Hyundai Tucson nebo Kia Ceed.
Jestli jste před starším autem a nevíte si rady, zkuste bývalé SPZ – hodně prozradí podle kraje původu i data výroby. Případně se zaměřte na specifickou povrchovou úpravu laku, u tříletého auta z Francie dává matný lak tušit spíš Citroën než Peugeot. A pozor na klonované modely – třeba Suzuki a Fiat často sdíleli základ karoserie (viz Suzuki Swift a Fiat Sedici z minulého desetiletí), podobně i Toyota a Subaru v segmentu sportovních coupé.
Abych vám to ulehčil, pár konkrétních příkladů:
Nejlíp rozlišíte typ auta (a teď jak poznat typ auta) kombinací dvou kroků: podle tvaru karoserie a unikátních detailů (znak, světla, linie střešní lišty, typ kliky, vzhled ráfků). S každým dalším vyjetím ven se člověk zlepšuje v "čtení" auta na první pohled. A nakonec – jestli si opravdu nevíte rady, nebojte se použít mobil, web nebo se optat opravdového znalce. Těch je v Brně naštěstí pořád dost!
