Částky, které si vydělává zubař, znějí lidem často jako sci-fi. Ale většina z nás vlastně netuší, jak to celé s platem stomatologa opravdu je. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Třeba ne všichni zubaři si automaticky žijí na vysoké noze a často mají náklady, o kterých pacient neví ani zmínku.
Rozpětí platu je obrovské. V nemocnici pod státem odměna začíná klidně už okolo 40 tisíc hrubého měsíčně, což mnohé překvapí. Ve vlastní ordinaci s dobrým jménem si ale šikovný zubař přijde klidně i na 120 až 200 tisíc čistého. Jenže reálný zisk je úplně jinde, protože fixní náklady a výdaje za materiál, leasing přístrojů nebo platy sestřiček ukrojí větší část toho, co přijde na účet.
Jestli tedy přemýšlíte, jaký plat čeká zubaře po škole, nebo co všechno ovlivní, kolik si reálně vydělá, není od věci se mrknout na konkrétní příklady, aktuální data a pár tipů, jak nezačít podnikat pod hranicí přežití. Reálná mzda totiž často vypadá jinak než titulky na internetu. A některé věci dokážou s platy pořádně zamávat – třeba místo praxe, zaměření, ale taky ochota pořád se vzdělávat a držet krok s moderními trendy.
Plat zubaře není žádná fixní částka a k přesnému číslu se většinou člověk dopracuje až po detailnějším rozpočítání. Všechno záleží na tom, jestli je stomatolog zaměstnancem, nebo má svou vlastní ordinaci a podniká jako OSVČ. A taky jestli je ve městě, nebo na vesnici. Rozdíl to dělá klidně desítky tisíc měsíčně!
Důležité je rozlišovat, že mzda stomatologa není jen o faktuře nebo výplatní pásce. Záleží taky na:
Pro orientaci přidávám srovnání průměrných hrubých mezd stomatologů podle druhu praxe v roce 2024:
| Typ praxe | Průměrná hrubá mzda (měsíčně) |
|---|---|
| Zaměstnaný ve státní nemocnici | 41 000 – 67 000 Kč |
| Soukromý zubař (OSVČ) | 90 000 – 160 000 Kč (po nákladech) |
Kdo chce začít počítat dohromady plat zubaře, měl by vždy koukat nejen na číslo před zdaněním, ale hlavně na celkové náklady a čas investovaný do praxe. Teprve to dá nějakou reálnou představu o tom, kolik vlastně stomatologům zůstává.
Když se řekne plat zubaře, lidi si často představí majlant, ale málokdo ví, jak zásadní rozdíl je mezi státním a soukromým stomatologem. U zubaře ve státní nemocnici nebo poliklinice plat většinou rozhoduje tabulka a praxe. Výplata tady není zdaleka tak závratná, jak by někdo čekal. V roce 2025 se běžně pohybuje od 35 do 55 tisíc korun hrubého měsíčně podle délky praxe, služeb nebo osobního ohodnocení.
Soukromý zubař v Česku je úplně jiný příběh. Tam nejsou fixní platy, ale záleží jak na šikovnosti, tak třeba i lokalitě nebo specializaci. Malá ordinace na menším městě? Výdělek může být menší než průměr v Praze na rušné třídě. Navíc soukromník nese většinu rizik – všechno od plateb za pronájem, přes zaměstnance, materiál až po povinné pojištění. Když ale jde vše dobře, není neobvyklé, že si zkušený stomatolog vydělá i přes 150 tisíc korun čistého měsíčně.
Podívejme se, jak se liší nejčastější výhody a nevýhody jednotlivých cest:
Například podle Komory zubních lékařů pracuje v Česku okolo 75 % stomatologů soukromě. To ukazuje, že navzdory rizikům je vlastní praxe prostě lákavější volba.
| Typ praxe | Průměrná mzda (hrubá/měsíčně) | Důležité náklady |
|---|---|---|
| Státní zařízení | 35-55 tisíc Kč | Minimální (většinou jen povinné vzdělávání apod.) |
| Soukromá ordinace | 70-200 tisíc Kč | Nájem, vybavení, personál, materiál, administrativa |
Rozdíl tedy není jen o výplatě na účtu, ale i o tom, kolik z té částky nakonec zubaři zůstane. Rozhodování mezi státní a soukromou dráhou není pro každého – kdo má rád jistotu, jde do státního, kdo chce být pánem svého času a nebojí se riskovat, volí soukromou cestu.
Když se řekne plat zubaře, málokdo si uvědomí, kolik peněz ve skutečnosti proteče každou ordinací. Pokud má být praxe moderní a pohodlná i pro pacienty, výdaje nejsou malé. Právě náklady dokážou zubnímu lékaři srazit měsíční zisk i na polovinu. Takhle vypadají nejčastější položky:
Podle propočtů České stomatologické komory platí, že v typické soukromé ordinaci stoupnou roční náklady na víc než milion korun. To je částka, kterou musí zubař v Česku nejprve vydělat, než si něco vezme domů.
„Pacienti často vnímají primárně ceny zákroků, ale už nevidí, že více než polovina z této částky jde na náklady ordinace, bez kterých by to prostě nešlo,“ vysvětluje MUDr. Roman Smékal, člen rady České stomatologické komory.
| Výdaj | Měsíční náklad (Kč) |
|---|---|
| Pronájem ordinace | 30 000 – 80 000 |
| Mzdy zaměstnanců | 60 000 – 100 000 |
| Materiál a nástroje | 40 000 – 60 000 |
| Leasing přístrojů, servis | 8 000 – 15 000 |
| Pojištění, energie, poplatky | 15 000 – 30 000 |
Platí jednoduché pravidlo – čím modernější a větší ordinace, tím vyšší příjmy stomatologů vypadá na papíře, ale také tím vyšší jsou i fixní výdaje. I proto někteří zubaři raději pracují sami bez velkého týmu, aby ušetřili na zaměstnancích i dalších povinných nákladech.
Každý si asi představuje, že plat zubaře znamená jednoduše číslo, co přijde na účet. Jenže realita je mnohem složitější. Hodně záleží na tom, jestli zubař pracuje pro stát, nebo vede vlastní ordinaci. A rozhodně by nikoho nemělo překvapit, že zubní lékař v Praze vydělává úplně jiné peníze než jeho kolega z menšího města.
Pokud někdo začne hned po škole na státní pozici, pohybuje se kolem 38 000 až 45 000 hrubého měsíčně. V regionálních nemocnicích je to často ještě méně. S praxí a atestací se plat může vyšplhat, ale skutečně zajímavé peníze padají až ve vlastní praxi. Tam hodně závisí na počtu pacientů, šikovnosti a nabídce služeb. Špičkový zubař v centru Prahy, specializující se třeba na implantáty, může vydělat i čtvrt milionu měsíčně – ale to je extrém.
Velkým překvapením bývají náklady, které hrají obrovskou roli. Pronájem, plat sestry a hygienistky, údržba přístrojů, materiál, povinné školení a pojištění. Tabulka ukazuje běžné měsíční výdaje běžné ordinace:
| Položka | Průměrný měsíční náklad |
|---|---|
| Nájem a energie | 18 000 Kč |
| Mzda sestřičky | 28 000 Kč |
| Materiál a spotřeba | 19 000 Kč |
| Přístroje, leasing | 8 000 Kč |
| Povinné pojištění | 3 800 Kč |
| Školení a vzdělávání | 2 500 Kč |
Takže když zubař v Česku dostane na účet 140 000 Kč za měsíc, snadno mu po odečtení všeho zůstane polovina a ještě musí odvést daně. Navíc je běžné, že v době dovolené nebo nemoci příjem klesá na nulu, ale fixní náklady běží dál.
Co dokáže příjem stomatologa ještě posunout? Určitě záleží na specializaci. Práce s implantáty, estetická stomatologie nebo ortodoncie – to jsou zlaté doly, když člověk maká sám na sebe a má stabilní klientelu. Oproti tomu někteří zubaři na menších městech vezmou všechno, ale mají i dlouhé období, kdy mají méně pacientů a nižší tržby.
Není od věci pamatovat na překvapivě vysoké poplatky za některé zdravotnické licencování a pravidelné investice do nového vybavení. Žádný kvalitní rentgen totiž nevydrží navěky a jeho pořízení spolyká stovky tisíc.
Výrazný rozdíl dělá forma spolupráce se zdravotními pojišťovnami. Zatímco některé zákroky pojišťovna proplatí, jiné platí pacienti sami. Pokud chce stomatolog slušně vydělat, často nabídne i služby, které si pacient zaplatí ze svého. Tady se k výsledné mzdě může přidat i několik tisíc denně navíc. Bez pečlivého plánování ale reálný čistý zisk nemusí odpovídat představám o luxusním životě lékaře.
Když se mluví o platu zubaře, často to pořádně zvedne obočí. Takže jak si na tom zubaři stojí proti ostatním profesím v Česku na začátku roku 2025?
Průměrná mzda v ČR se letos pohybuje lehce nad 43 000 Kč měsíčně hrubého. Zubař v malé nemocnici nebo u pojišťovny může začínat na zhruba 40 až 60 tisících. Není to moc víc než běžný zaměstnanec v IT nebo zkušenější elektrikář. Na druhé straně zubaři ve vlastní praxi s klientelou, kteří mají rozjetou ordinaci, většinou reálně berou daleko víc. Je běžné, že s čistým příjmem 120 000 Kč měsíčně nejsou žádnou výjimkou a v Praze nebo Brně to umí stoupat ještě výš.
Když se porovná mzda stomatologa třeba s praktickým lékařem, úspěšní zubaři většinou vydělají o dost víc. Praktik mimo velké město si často přijde na polovinu. Naopak specialisté typu radiolog nebo anesteziolog v krajské nemocnici se někdy dostávají na podobné částky jako zubaři–ale je to hlavně díky přesčasům a službám.
Pro lepší přehled mrkněte na konkrétní čísla z roku 2024 podle Českého statistického úřadu a profesních asociací:
| Povolání | Průměrný hrubý měsíční příjem (Kč) |
|---|---|
| Zubař (soukromá praxe) | 110 000 – 180 000 |
| Zubař (zaměstnanec) | 45 000 – 70 000 |
| Praktický lékař | 50 000 – 90 000 |
| IT specialista | 55 000 – 100 000 |
| Strojní inženýr | 47 000 – 82 000 |
| Učitel na základní škole | 39 000 – 55 000 |
Zubař v soukromé ordinaci většinou vede, hlavně pokud jede naplno a nebojí se investovat do vybavení a nových postupů. Na druhou stranu začínající stomatolog nebo ten, kdo zůstane ve státním sektoru, často nemá příjem výrazně vyšší než jiné vysokoškolské profese. Rozdíl dělá hlavně podnikání a ochota makat nad rámec běžných ordinačních hodin.
Pokud někdo přemýšlí, jestli je studium stomatologie zlatá vstupenka k vyšší mzdě, odpověď je jednoduchá: plat je fajn, ale nic není zadarmo. Chtít si přivydělat šikovným rukama v tomhle oboru fakt funguje, ale je za tím dost námahy i odvahy začít na sebe.
O platech zubařů koluje spousta polopravd a mýtů. Dost lidí si myslí, že každý zubař má jistotu velkého výdělku bez námahy. Realita je složitější.
Asi nejčastější představa je, že zubař s vlastní ordinací je v podstatě milionář hned po škole. Jenže když člověk zkusí otevřít vlastní praxi, zjistí, že první roky bývají spíš o přežití a splácení investic. Vybavení ordinace klidně spolyká 2 až 4 miliony korun. A to ani nepočítáme měsíční výdaje za materiál, energie nebo mzdy zaměstnanců.
Další mýtus je, že plat zubaře je všude stejný. Jenomže zubař ve státním sektoru s dvousměnným provozem má často poloviční výdělek než soukromník ve velkém městě, kde se točí movitější klientela a poptávka je vyšší.
Zajímavostí je, že Česko má průměrně jednoho zubaře na cca 1500 obyvatel, což je lepší průměr v Evropě. Některé regiony ale stále trpí nedostatkem stomatologů, hlavně menší města a vesnice. Zubaři v Praze a Brně mají kvůli vyšší poptávce a privátním pacientům často o několik desítek tisíc vyšší příjem.
Spousta lidí taky přehlíží nutnost celoživotního vzdělávání. Jen během prvních pěti let po škole zubař nechá na kurzech a licencích i víc než 200 tisíc korun. Jinak by přišel o možnost vykonávat mnohé zákroky a hrozil by mu pokles příjmů.
| Kde působí | Průměrný čistý příjem (měsíčně) |
|---|---|
| Soukromá ordinace (Praha) | 120 000 – 200 000 Kč |
| Soukromá ordinace (malé město) | 60 000 – 110 000 Kč |
| Státní zařízení | 35 000 – 50 000 Kč |
Není od věci si uvědomit, že plat zubaře v Česku není jen výplata „na ruku“, ale celá směsice investic, rizika a pravidelného vzdělávání. A třeba závistivé řeči o „bohatých zubařích“ hned dostávají jiný rozměr, když člověk vidí i druhou stranu mince.
