Zadejte parametry, abyste získali odhad měsíčního živobytí faráře v roce 2026.
Tento výpočet zohledňuje:
Plat faráře se neřídí běžnými tržními pravidly. Nejde o zaměstnání, kde by se člověk podepsal na smlouvě a dostal měsíční výplatu na účet. Je to jiný systém - hluboce zakořeněný v církevní tradici, ale i v reálných ekonomických podmínkách dnešní České republiky. V roce 2026 je průměrný měsíční příjem faráře mezi 25 000 a 32 000 korunami, ale to není celá pravda. Výše závisí na mnoha faktorech, které si musíte představit, abyste pochopili, jak to vlastně funguje.
Farář neobdrží „mzdu“ ve smyslu, jak ho známe u zaměstnanců ve firmách. Místo toho dostává živobytí - to je církevní termín pro finanční podporu, která má pokrýt jeho základní potřeby: bydlení, jídlo, doprava, léky, oblečení a drobné výdaje. Tento příjem není zdaněný, protože není považován za příjem z pracovního poměru, ale za podporu pro plnění církevní funkce. Většina farářů žije ve farovním domě, který jim církev poskytuje zdarma. To je velká výhoda - v mnoha obcích by nájemné za byt stálo alespoň 10 000 Kč měsíčně. Když to odečtete, reálný disponibilní příjem je výrazně nižší.
Navíc církev pokrývá náklady na dopravu, pokud farář musí navštěvovat více farností. Pokud má farář větší farnost s více kapličkami, může dostávat i malou náhradu za palivo. Výdaje na knihy, výukové materiály, cesty na schůzky nebo kurzy také často pokrývá farní úřad. To všechno se počítá do celkového živobytí, ale nevidíte to na účtu jako měsíční plat.
Neexistuje jednotná tabulka, kde by bylo napsáno: „Farář v Brně dostane 28 000 Kč“. Každá diecéze má svůj systém. Většina z nich používá tzv. živobytí podle místa. Větší města, jako Praha, Brno nebo Ostrava, mají vyšší sazby. Menší obce, zejména v horách nebo na venkově, mají nižší. Například:
Tato částka je určována na základě počtu věřících, počtu kostelů, počtu kaplí, vzdálenosti od dalších farností a nákladů na údržbu farního domu. Pokud farář má dva kostely a tři kapličky, které musí navštěvovat, dostane víc. Pokud je farnost velká, ale má mnoho duchovních, může být jeho podíl menší.
V posledních letech se mnoho věcí změnilo. Počet věřících klesá, ale náklady na údržbu kostelů, výplatu pomocných pracovníků a náklady na elektrickou energii rostou. Církev se proto snaží přizpůsobit. V některých diecézích se začíná zavádět minimální živobytí - tedy zaručená částka, kterou nikdo nedostane méně. V Brněské diecézi to od ledna 2026 je 24 500 Kč měsíčně, bez ohledu na velikost farnosti.
Navíc se zvyšuje podpora pro mladé duchovní. Ti, kteří se právě vysvětlili, dostávají na začátku kariéry podpůrný příplatek - obvykle 3 000-5 000 Kč navíc - aby si mohli dovolit bydlet ve městě, kde je nájemné vysoké. Některé diecéze také začaly poskytovat příspěvek na vzdělávání nebo na zálohu pro bydlení, pokud farář nemá možnost žít ve farním domě.
Na první pohled se může zdát, že 25 000 Kč nestačí. Ale to je jen polovina příběhu. Farář nemá nájemné, nemusí platit za auto (pokud má církevní vozidlo), nemusí si kupovat oblečení pro práci (většina má oděv z církevního skladu), a nemusí platit za výbavu domácnosti - farní dům je vybavený. Většina farářů nekupuje luxusní věci. Žijí jednoduše. Většina má vlastní zahrádku, vyrábí si zeleninu, chodí pěšky nebo na kole, a často se spoléhají na podporu věřících - například na nákup potravin, opravy domu nebo přepravu.
Co se ale týká zdravotního pojištění, důchodového pojištění a dovolené - to je vše zajištěno. Farář je členem církevního systému, který mu poskytuje plnou zdravotní péči, důchod a minimálně 30 dní dovolené ročně. Některé diecéze dokonce platí za základní pojištění auta nebo poskytují příspěvek na zimní pneumatiky.
Když farář skončí svou službu, buď z důvodu věku, nebo zdravotních důvodů, nezůstane bez podpory. Církev mu poskytne starobní důchod - to je pravidelná částka, která je většinou 70-80 % jeho posledního živobytí. Například, pokud před odchodem dostával 30 000 Kč, po odchodu dostane 21 000-24 000 Kč. Tento důchod je také nezdaněný a je poskytován do konce života. Navíc má nárok na bydlení ve farním domě - pokud je volný - nebo na byt v domě pro duchovní.
Ne. Evangelická církev, například, má jiný systém. Její duchovní dostávají mzdový příjem, který je zdaněný, ale je vyšší - průměrně 35 000-45 000 Kč měsíčně. Ale musí platit nájemné, pojištění, daně a všechny ostatní výdaje sami. Katolický farář má nižší peníze, ale mnohem méně výdajů. To je klíčový rozdíl.
U pravoslavných a jiných menších církví je situace ještě složitější. Některé z nich nejsou vůbec finančně stabilní a jejich duchovní se musí živit i jinými pracemi - jako učiteli, překladateli nebo v obchodech.
Největší otázka, kterou si lidé kladou: „Proč někdo chce být farářem, když to tak moc nevydělá?“ Odpověď je jednoduchá: není to o penězích. Většina farářů vstoupí do kněžství, protože cítí volání. Nechcete být farářem, protože chcete mít vysoký plat. Chcete být farářem, protože chcete pomáhat lidem v nejtěžších chvílích života - při smrti, nemoci, rodinných krizích, nejistotě. A toto volání není vyměnitelné za peníze.
Ve městech, kde je mnoho lidí osamělých, kde se lidé cítí ztracení, kde není nikdo, kdo by slyšel - tam je farář jediný, kdo stojí u dveří, když někdo zemře. A toto je hodnota, kterou nemůžete změřit v korunách.
Je jasné, že systém potřebuje přizpůsobení. Mnoho mladých kněží se vrací z vysoké školy s vysokými dluhy, protože studovali na fakultách, které nejsou hrazené. Některé diecéze začínají poskytovat stipendia, ale to je ještě málo. Někteří faráři v menších obcích musí pracovat i na jiné práci, aby si mohli dovolit ošetřování rodičů nebo vzdělávání dětí.
Největší problém není příjem, ale nejistota. Pokud farnost zanikne, farář může být přeřazen na jiné místo - často na místě, kde nemá rodinu, kde nezná nikoho, kde není žádná podpora. A to je těžké. Církev potřebuje vytvořit jasnější pravidla pro přeřazování, podporu rodin a zajištění bydlení i pro duchovní, kteří nejsou ve farním domě.
Ne. Plat se liší podle diecéze a velikosti farnosti. Větší města jako Praha, Brno nebo Ostrava mají vyšší živobytí, zatímco malé obce na venkově mají nižší. V Brněské diecézi je od roku 2026 zavedeno minimální živobytí 24 500 Kč měsíčně.
Ano. Po odchodu do důchodu dostávají faráři starobní důchod, který je obvykle 70-80 % jejich posledního živobytí. Tento důchod je nezdaněný a je poskytován do konce života. Navíc mají nárok na bydlení ve farním domě nebo v domě pro duchovní.
Ne. V katolické církvi není možné platit za každou mši. To by šlo proti zásadám víry. Farář dostává živobytí jako podporu pro celkovou službu, ne za konkrétní akce. Některé farnosti přijímají dar od věřících, ale to je dobrovolné a není součástí jeho příjmu.
Teoreticky ano, ale ve skutečnosti to zřídka dělají. Církev očekává plnou věrnost službě. Někteří faráři v malých obcích pracují jako učitelé nebo v obcích jako úředníci, ale to je výjimka. Většina se věnuje výhradně farní službě.
Ne. Průměrný plat učitele v ČR je kolem 35 000-40 000 Kč měsíčně. Farář má nižší příjem, ale má mnohem méně výdajů - nemá nájemné, nemusí platit za auto, má zajištěné zdravotní pojištění a důchod. Pokud se počítá reálný disponibilní příjem, může být farář v některých případech lepší situaci než učitel.
