Říká se, že řemeslo má zlaté dno, ale ne každý ví, jak hluboko to dno u klempíře vlastně je. V době, kdy se všichni točí kolem IT a marketingu, klempířství zůstává tím tichým tahounem – málokdo si totiž uvědomí, že bez klempíře by nám střechou teklo a karoserie by rezivěly. Co ale čekat na výplatní pásce? Realita platu v tomhle řemesle často překvapí. Nemusíš vlastníma rukama zrovna natírat trámy, aby tě zajímalo, kolik si dnes v roce 2025 klempíř opravdu vydělá, kde se pohybují mzdy podle regionu a zkušeností, nebo proč někteří v oboru berou dvojnásobek, než kolegové naproti městu.
Když řekneš přede mnou "klempíř", většina lidí si představí chlápka se stříbrnou plechovou trubkou na rameni. Ve skutečnosti ale profese klempíře zahrnuje mnohem víc než jen opravy okapů. Nejčastěji si lidi pletou klempíře s pokrývačem, jenže klempíř je machr přes práci s plechy obecně – patří sem nejen střešní prvky, ale i oplechování komínů, parapetů, fasád, výroba různých obkladových systémů a dokonce práce na karosériích aut. Někteří specializovaní klempíři dělají složité dekorativní práce, které mohou stát víc než běžné pokládky. Když srovnáš práci na novostavbě s opravou historické vily, najednou zjistíš, jak široké spektrum práce obor zahrnuje.
Kromě fyzické zručnosti musí mít klempíř hodně silnou představivost a cit pro detail – nejen kvůli přesným měřením, ale i proto, že často dělá na starých domech, kde musí vymyslet, jak sladit nové prvky se stávajícími. Tady už nejde jen o rutinní ohýbání plechu. Když máš šéfa, který jezněný v oboru 30 let, slyšíš, že "každej metr je jinej". Tohle povolání znamená pořádné výšky, extra nářadí jako falcovací kleště, ohýbačky, nůžky na plech nebo pájku a hlavně věčně upatlané ruce od tmelu a špon. Přitom si můžeš užít i fajn rozhovory s lidmi na stavbě a podívat se na místa, kam se většina Čechů nikdy nedostane.
Nejčastější otázka zní: "Kolik beru na ruku?" Přesná čísla nejsou žádná magie, i když málokdo je říká nahlas. Podle čerstvých údajů portálu Platy.cz a statistik Ministerstva práce ČR je průměrný hrubý plat klempíře v roce 2025 kolem 36 900 Kč měsíčně. Základní nástupní plat v menších českých městech začíná na 29 000 až 32 000 Kč hrubého, zatímco šikovnější chlapi ve velkých firmách nebo Praze si sáhnou až na 43 000 Kč. Je jasné, že rozdíl hraje roli, když jsi živnostník – zkušený klempíř-OSVČ si s dobrou pověstí dokáže měsíčně odnést i 55 000 až 60 000 Kč, zvlášť když maká na zakázkách typu "havarijní oprava za hodinu".
Něco jiného je práce ve státním sektoru nebo velkých stavebních firmách – tady tě čeká nižší hodinovka, ale někdy lepší jistota po dešivých měsících, kdy se moc nesuší plech ani nezatluče hřebík. Dost lidí jezdí na sezonní práce do Německa nebo Rakouska, kde není problém vydělat i 70–90 tisíc, když makáš šest dnů v týdnu a nerozhodí tě, že spíš ve stavební buňce.
Největší faktor ovlivňující výši výplaty je zkušenost, šířka záběru a ochota dělat "špinavou práci" na střechách ve výškách, někdy večer nebo o víkendech. Hodně taky záleží, jestli děláš na novostavbách, opravách starších domů, nebo na autech. Karosáři-plechaři mají často vyšší hodinovku v autoservisu díky specializaci, ale obecně platí: kolik si vydělá klempíř, záleží hlavně na jeho pověsti a ochotě jet i do extrémů.
Jasně, každé řemeslo má svoje šampiony i zoufalce. Taky u klempířů záleží, jestli jsi sólo střelcem, nebo jedeš pod někým v partě. Největší nárůst příjmu jde vidět u těch, kdo berou velké zakázky a nebojí se dojíždět i mimo kraj – poptávka na kvalitní plechařinu stoupá, protože nové technologie střech pořád vznikají a obyčejný pokrývač už často nestačí. Dobrým tahákem pro vyšší plat je specializace na měď, titanzinek nebo hliníkový systém. Tyhle materiály jsou dražší, práce s nimi vyžaduje detail, zkušenost a pečlivost, takže se tu platí zlatem doslova.
Kdo zvládá čtení technické dokumentace, domluví se s investory a umí pracovat s moderními nástroji (třeba ohýbačkami řízenými softwarem), dostane rychle přidáno. Když zvládáš koordinovat partu a vést menší tým, už nemusíš balit kladívko – staneš se mistrem a vyjednáváš ceny napřímo. Všimni si taky, že v okolí Prahy, Brna a v průmyslových oblastech je trvalý nedostatek lidí, takže firmy rády přeplácí zkušené borce. Naopak na severu Čech, v pohraničí nebo na Vysočině se mzda drží níž, protože tam je nižší životní náklady i slabší poptávka. Výjimka? Historické zakázky, kde je potřeba řemeslná zručnost navíc.
Mzdu nabourává šedá zóna, kde někdo dělá "bokem" bez faktury, nebo si neřekne o férovou cenu – to potom kazí jméno všem klempířům. Narozdíl od minulosti dnes platí, že ti nejlepší mají práci plnou excelovských tabulek, musí řešit složité poptávky online a často vyjednávat o penězích přes mobil, takže soft-skills jsou čím dál víc žádané. Ujmout se nové technologie nebo specializace je jasný recept na vyšší plat, zatímco přešlapování na místě znamená stagnaci kolem průměru.
Když hledáš cestu ke kariéře v klempířství, nejjednodušší začátek je učiliště, konkrétně obor "klempíř", dnes často spojený s pokrývačstvím nebo stavební výrobou. Studium trvá tři roky, z velké části zatížené praxí, což oceníš – už v 16 letech máš peníze bokem za brigády a na konci školy praxi, kde tě můžou rovnou zaměstnat. Spousta firem nabízí stipendijní programy nebo bonusy, když u nich nastoupíš hned po škole. Tady platí, že řemeslo si skutečně osvojíš až v praxi, protože každý šéf tě naučí jiný chyták a triky s materiály.
Některé školy nabízejí navazující dvouleté nástavby "technik stavebních konstrukcí" nebo "technolog stavebnictví", kde dostaneš do ruky podnikatelkou maturitu a naučíš se řídit zakázky i lidi. Základní znalosti práce se dřevem, pokrývačství, hydroizolace, technické kreslení nebo řešení zateplení se hodí vždycky, bez ohledu na to, jestli půjdeš na střechu, nebo tě víc chytne oblast auto-plechařiny. U specializovaných firem se přidávají kurzy na specifické systémy (například střešní světlíky, hromosvody nebo stěnové oplechování).
S praxí jek plat roste, protože po 5–7 letech zkušeností už většina klempířů zvládne šéfovat partě nebo jde na vlastní triko a rozjíždí OSVČ. Pokud investuješ do moderních postupů nebo 3D návrhů, rychle pronikneš na trh, kde lidé nehledají nejlevnějšího, ale nejnadanějšího řemeslníka. Kdo má zkušenosti v zahraničí z Německa nebo Rakouska, se většinou vrací s vyššími požadavky na plat a lepším rozhledem v technologiích. Profík znalý různých druhů materiálů i dekorativního oplechování se stává zlatem – a když si jednou vybuduješ jméno, práce už tě jen tak nepustí.
Začínáš, nebo chceš vědět, o kolik si můžeš říct? Funguje to v zásadě jako v každém podnikání: vyhledávat práci, která má vyšší přidanou hodnotu, nebo zvládnout specializaci, kterou někdo jen tak neumí. Největší vývar je z havarijních oprav, kde klienti zaplatí vyšší ceny za rychlost a jistotu. Pokud jsi ochotný vzít montáže v noci, o svátcích nebo ve špatném počasí, můžeš hrát v úplně jiné lize. Většina lidí podceňuje roli referencí a osobního brandingu – každá dokončená fasáda, střecha nebo parapet je tvá vizitka na deset let. Když k tomu přidáš web, sociální sítě s fotkami dokončených zakázek a dobré recenze, práce třeba v Praze, kde je o kvalitu nouze, tě najde sama.
Určitě stojí zato rozšiřovat síť kontaktů – spolupracovat s architekty, stavebními firmami, projektanty a dokonce s menšími obcemi. Když zákazník slyší, že "tenhle to dělal támhle u památkářů a všechno sedělo přesně na milimetr", cena letí nahoru. Nezanedbávej ani další vzdělávání – kurzy na složité technologie, certifikace na nové materiály, účast na stavebních workshopech nebo dokonce i zkušenosti ze zahraničí ti otevřou dveře k lepším projektům.
Pokud už pár let pracuješ a cítíš, že tě rutina začíná ubíjet, poohlédni se po specializacích: sanace historických staveb, klempířina na průmyslových halách nebo kombinace s pokrýváním. Samostatnou kapitolou jsou klempíři v autoopravárenství – umí-li někdo bleskově vyrovnat promáčknutý blatník na Porsche, není důvod, proč by měl být pod hranicí 100 tisíc měsíčně ve vlastním servisu. Neboj se taky investovat do vybavení. Často je to moderní ohýbačka plechu, kvalitní aku-nářadí nebo přesné CNC stroje, které tě posunou mezi profíky a ušetří půlku fyzické dřiny.
Jo, a jestli učíš nový kluky v partě, máš bonus navíc. Věci se mění rychleji než dřív, technologie jdou dopředu, ale základ platí pořád – důvěra, zručnost, slušné jednání a pečlivost. Klempíř v roce 2025 si může vydělat klidně i dvojnásobek průměrné mzdy běžného Čecha, když ví, co dělá, a nebojí se udělat krok bokem oproti rutinním opravám. A kdo jednou viděl pořádnou bouřku na střeše, dá mi za pravdu: tohle řemeslo se nikdy neokouká ani neohraje.
